ARCHITECTUS IDEARUM · CDXXVIII — CCCXLVIII BC

SYMPO
sion

"Celá evropská filosofická tradice je poznámkou pod čarou k Platónovi."

DESCENSUS
BIOGRAPHIA · DE IDEIS ET ACADEMIA

Platón nepsal filosofii. Budoval katedrálu. Každý dialog je kamenem v architektuře, jejíž celkový tvar je vidět pouze tehdy, když ustoupíš dost daleko. Teprve pak uviděl to, co Alfred North Whitehead formuloval jako nejpřesnější větu o dějinách filosofie: celá evropská tradice je poznámkou pod čarou k Platónovi.

— ✦ —

Narodil se kolem roku 428 př. n. l. v Athénách aristokratické rodině. Jako mladík byl fascinován politikou — až do okamžiku, kdy athénská demokracie odsoudila k smrti Sokrata. Tato událost ho přepólovala. Politiku odmítl jako zkaženou hru. Místo toho strávil deset let cestováním po Egyptě, Itálii a Sicílii — kde se třikrát neúspěšně pokusil zavést filosofické vládnutí u sicilských tyranů, pokaždé s katastrofálními výsledky.

Po návratu do Atén founded Akademii — první instituci vyššího vzdělávání v evropské historii. Fungovala čtyři staletí po jeho smrti. Psal dialogy, které jsou unikátní v historii filosofie: jsou to dramatická díla, ne suché traktáty. Sokrates žije na jejich stránkách jako literární postava, ironický, nepolapitelný, nebezpečný — a Platón ho proměnil v nesmrtelného.

"Největší přestup — říct nepravdu o věcech, které jsou."

Whitehead měl pravdu. Platón formuloval problémy, na nichž filosofie stojí dodnes: vztah jazyka a reality, otázku spravedlnosti, epistemologii, metafyziku, estetiku, politiku. Nešlo o to být prvním — šlo o to být tak radikálně přesný, že žádný přemýšlející člověk od té doby nemohl tyto otázky ignorovat.

PHILOSOPHIAE PLATONIS

Svět Idejí

  1. 01

    TEORIE FOREM

    Svět, který vidíme, je stínem skutečnosti. Za každou konkrétní věcí — koněm, stolem, spravedlivým činem — stojí věčná, dokonalá a neměnná Forma (Idea). Konkrétní kůň se podobá Formě Koně, ale je jejím nedokonalým odrazem. Skutečné poznání je poznání Forem — ne smyslových jevů. Filosofie je vzestup od stínů k světlu.

  2. 02

    ALEGORIE JESKYNĚ

    Lidé jsou jako vězni v jeskyni, spoutáni čelem ke stěně. Na stěně vidí stíny věcí přenášených za nimi — a tato hra stínů je pro ně veškerou realitou. Filosof je ten, kdo se osvobodí, otočí, vyjde na světlo — a pak se vrátí zpět do jeskyně říct ostatním pravdu. Za to bude pravděpodobně zabit, protože narušuje pohodlnou iluzi.

  3. 03

    FILOSOF KRÁL

    V Ústavě Platón tvrdí, že spravedlivá polis vznikne teprve tehdy, kdy se filosofové stanou vládci — nebo vládci philosophy. Ne proto, že moudří chtějí moc, ale proto, že jedině moudří dokážou moc podřídit spravedlnosti. Ústava není utopie — je to diagnóza všech degenerujících politických forem a analýza podmínek jejich pádu.

  4. 04

    EROS JAKO ASCENDENCE

    V Symposionu kněžka Diotima vyučuje Sokrata: erotická láska k jediné krásné osobě je nejnižší stupeň. Z něj lze vystoupat k lásce k tělesné kráse obecně, pak k duchovní kráse, pak ke kráse zákonů a vědění, a konečně k samotné Formě Krásy — Kráse o sobě. Erotická energie jako kosmický motor filosofického vzestupu.

  5. 05

    ANAMNÉSIS

    Duše existovala před narozením v říši Forem a při vtělení toto vědění zapomněla. Učení není získávání nového — je to vzpomínání. Ve Menónovi Sokrates vede nevzdělaného otroka k odhalení pythagorovy věty bez jediného přímého výkladu — pouhou správnou posloupností otázek. Každý člověk v sobě nese potenciál k absolutnímu vědění. Je otázkou, zda ho probudí.